Začínal jste kreslit a malovat pastelem, nyní spíš používáte olejové barvy. Proč?

Bylo to z několika důvodů, i když ten přechod byl přirozený. Olejem jsem maloval již od 15 let, ale na čas šel kvůli pastelu stranou. Až poté, co se začaly zvětšovat formáty obrazů, kompozice byly náročnější, toužil jsem po více detailech, jsem postupně přešel k oleji. A také snadnější manipulace, kdy není potřeba zarámovat a zasklít každý obraz a v neposlední řadě, sběratelé také častěji slyší na olej, a tak cena obrazů je i vyšší… Ale s pastelem i tak pracuji stále, především s ním skicuji své obrazy.

Váš obraz Kotel Hříchu navazuje na díla Hieronyma Bosche, jindy zase využíváte Rembrandtova šerosvitu. Co je vám bližší?

Snažím se z obou vzít to, co se mi líbí nejvíce a aplikovat si to na svoje příběhy, postupy. Vliv je tam velký od obou a je to podle nálady. Pokud chci vyprávět složitý příběh s mnoha vrstvami, postavami, tak to připomíná Bosche. A u komorních scén se zas opírám o Rembrandtovo světlo a stín a jeho expresivní styl malby, který je mi čím dál bližší.

Čas od času si sám býváte modelem, dokonce i syny jste maloval coby sirotky pod popravištěm. A manželku jste ztvárnil na některém z obrazů?

Ano, využívám toho, co mám po ruce, doslova. Ženu mám na jednom ze svých nejoblíbenějších obrazů, kde jsem pracoval jak s kontrastem světla, krásy i ošklivosti a námětu. Je to obraz Krásná prodavačka utržených končetin po bitvě u Waterloo.

Výjevy na plátně máte plné symbolů. Kde berete nápady?

Nejvíce mi pomáhá v rozvíjení fantazie kreslení si nápadů. A hodně čtu, a tak se mi příběhy promítají do snů. Honí se mi i spousta věcí v hlavě. Jsem emotivní typ, a tak i z některých letmých pocitů, co zachytím, si udělám kresbu, začnu si hrát s myšlenkou, zpracovávám ji a rozvíjím dál, tím, že si to všechno poznamenávám.

Krásu a poetiku klidně doplníte ironií, nadsázkou, ošklivostí, hnusem. Jak to jde na obrazu dohromady?

Pro mne jsou kontrasty přirozenou součástí našeho světa. Světlo/tma, teplo/zima, dobro a zlo… Bez světla není stín a tyto protipóly mne zkrátka přitahují. Když mám například namalovat portrét hezké dívky, už přemýšlím, čím bych narušil tu krásu, aby to nebylo jen „krásné“, ale abych do toho dostal i hloubku, nadhled, nebo jen podráždil a pobavil sám sebe.

Máte oblíbená témata nebo malujete motiv, který vás zrovna chytí?

I když to mám mnohdy zahalené poetikou, mystikou, zvířecími podobiznami, tak čerpám hodně z mytologie člověka. Emoce, kritika člověka, ale i dobro v člověku. Baví mne dějiny, příroda a propojování se současnými tématy.

Chystáte knihu, co v ní bude? A hlavně – kdy vyjde?

Bude to kniha zabývající se olejomalbou a vše kolem ní. Její součástí je i cesta, jak být malířem, co to obnáší. Všechno čerpám ze svých zkušeností za posledních deset let, co jsem na volné noze jako malíř. Je za tím touha odevzdat a vypustit do světa to nejlepší, co ve mně je. A kdy bude? Při mém tempu to vypadá na vánoční trh 🙂

Splníte si v roce 2026 nějaké výtvarné nebo životní sny?

Když o tom opravdu hluboce přemýšlím, co si opravdu přeji, tak je to každý rok stejné. Abych se tím mohl živit dál. I když se rok od roku daří lépe, tak si pokaždé říkám, že bych měl zvolnit. A to bych opravdu v roce 2026 rád. Ale ten vnitřní motor, něco pořád dělat, je neúprosný.

Jako koníček skládáte a lepíte modely lodí. To musí být časově dost náročné? Relaxujete i jinak?

Modely lodí jsem měl rád jako malý, tak jsem si začal plnit nedávno sny a začal je sbírat a i stavět, když jsem si potřeboval odpočinout od malování. Teď už jsem rok nelepil a jen kolem toho chodím a vzdychám. Rád si zahraju stolní tenis, a hlavně čas s rodinou, to je pro mne nejzásadnější smysl mého života.