Ateliér výtvarnice Miroslavy Zychové ve starém domku hlinecké historické čtvrti Betlém je plný fantaskních drobnůstek. Na zdi visí průčelí zámku podobné pařížské katedrále Notre Dame. Umělkyně ho vyřezala z polystyrénu a ze střechy zámku šlehá větvička bez listí jak plameny. Obraz „Zámek“ s ohnivě krvavým nebem připomínajícím lávu namalovala v roce 2017, dva roky před ničivým požárem katedrály Notre Dame.  

Kde berete náměty svých děl? Míváte vidění a sny?

Sny mívám normální, někdy zajímavé, ale nezapisuji si je, do rána je zapomenu. Jen jednou jsem měla sen, vidinu, tak intenzivní, že zapomenout nebo odbýt se nedala, zůstávala mi před očima pořád. Hořící gotická stavba. Před ní světélkující plocha – vodní nebo snad močál? Ta scéna se vnucovala tak intenzívně, že jsem prostě musela udělat modýlek s tím, že jej posléze namaluju. V Galerii v Rakovníku se  vystavoval. Když jsem pak viděla hořící katedrálu Notre Dame  – bylo to ono!

Před malbou si zpravidla nachystáte model z polystyrénu a teprve pak malujete. Proč?

Je to vlastně způsob, který někdy používám. Ideu nejdřív „uskutečním“, připravím si model (modeletto), a pak obrazem „popíšu“. 

V obrazech trpělivě mísíte temperu, olej, pastel, tuš a další techniky. Jak dlouho trvá namalovat takový obraz?

Můj oblíbený materiál je tempera, je dostatečně jemná. Jen na místa, která chci zdůraznit, použiju olej nebo akryl. Na plátně. Potřebuju-li se zabývat detaily, použiju techniku kombinovanou: akvarel, tempera, pastel, pero, tuš. To ale na papíře. Jde-li o detaily, kresbě perem se nic nevyrovná. Na větších obrazech jsem pracovala rok až dva. V létě jsem se musela totiž zabývat výdělečnou prací – restaurováním, jinak to nešlo. I když zrovna léto je pro malování ideální kvůli dostatku světla.

Pochybujete o svých dílech? Nebo jste si už po dokončení některého z obrazů řekla – to se mi fakt povedlo.

Na každém svém hotovém obraze nacházím něco, s čím spokojena nejsem – snad jen ta stará Podlaha (nyní ve stálé expozici Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze – vysvětlení MMG Hlinsko). Prostě obraz Podlaha.

Dáváte přednost pobytům v Praze nebo v Hlinsku?

V Hlinsku se mi pracuje nejlíp. Je tam téměř absolutní klid. Do Prahy ale utíkám ráda! Jsou tam kolegyně, kamarádi dávní –  i z Výtvarné školy (např. Spolek pohodlí).

Většinou se inspirujete doma. Na čem právě pracujete?

Kdysi, už i na AVU, mi byla inspirací půda našeho starého stavení. Fascinovaly mě věci odpočívající tam léta, působily osudově. Také podhled střechy – starý šindel… Skutečnost. Teď už je střecha jiná. S narozením syna jsem si začala všímat hraček. Zaujaly mne hračky nafukovací. Ale ne pro syna (používal se jen nafukovací bazén na zahrádce), nafukovací hračky jsem si kupovala já – a to sice jako modely. Staly se z nich herci ve scénách na mých obrazech. Delfín, želva, žába, oslík a spousta jiných. Vzpomínám si, jak jsem je viděla poprvé v hračkářství, sympatické mi nebyly, ale cestou domů přes Betlém jsem si uvědomila, jak je jejich umělý materiál oživen lidským dechem a jak jsou přitom velmi zranitelné a snadno mohou o svůj tvar a život zase přijít. V poslední době se obsazení změnilo. Roztomilá zvířátka byla nahrazena pravěkými tvory s drápy a vyceněnými zuby. Atmosféra kolem se proměnila, projevilo se to i na mých obrazech.

Co máte ráda? V životě i v umění?

Moc ráda poznávám místa mimo Česko – dobře mi je v Polsku. Chtěla bych navštívit i Gdaňsk, to se mi zatím nepodařilo. Krásně bylo u Lago di Garda, fascinují mne Alpy. Hezká jsou i městečka v Dolním Sasku. 

Český rozhlas Pardubice připravil také svůj rozhovor s akademickou malířkou Miroslavou Zychovou pro pořad Kdo umí, ten umí. Jeho plné znění si můžete vyslechnout zde: https://pardubice.rozhlas.cz/akademicka-malirka-miroslava-zychova-tvori-na-betleme-v-hlinsku-misto-kde-9570898

nebo také zde: https://www.youtube.com/watch?v=gE4xRi4iPR0